Kolibříci jsou charakterističtí několika rysy. Patří do řádu svišťouni. U nás v Čechách k tomuto řádu patří například rorýsi. Kolibříci jsou známi pro svoje schopnosti v létání, třpytivá a mnohobarevná peříčka a velice drobný vzrůst. Úžasně dlouhý a neuvěřitelně tvarovaný je také zobák kolibříka.
Ten používají jako motýl sosáku, k nasávání sladkého nektaru z mnohabarevných tropických květů. Kolibříky prvé popsal v roce 1745 přírodovědec Bartere, který pořizoval živočichy do sbírek evropské šlechty. Popis těchto ptáčků potom převzal do své knihy o systému přírody Carl von Linné.
Strážci sladkého nektaru
Nejméně vážící kolibříci jsou o hmotnosti pouhých dvou gramů. Tito malincí kolibříci pocházejí z Jamajky a Kuby. Kolibříci přes svoji velikost a křehkost jsou však velice nebojácní. Neváhají zaútočit na každého vetřelce, který by se odvážil přiblížit ke květům s nektarem. Ten patří k nejdůležitější složce kolibřího jídelníčku.
Svůj sladký nektar zarputile brání i proti takovým vetřelcům, jako jsou tropičtí motýli. Velice často je možné ve střední Americe spatřit motýly s potrhanými nebo zcela utrženými křídly. To je následek tvrdých bojů motýla s kolibříky o jejich zdroj potravy.
Opeřený hmyz
Maličcí kolibříci také plní podobnou funkci jako hmyz, kdy při svých pastvách na tropických květech přenášejí pyl z květu na květ a tím je opylovávají. Jejich zobák má zvláštní tvar a délku. Je velice podobný sosáku motýla a je vždy přesně uzpůsoben květům, které je možno v té dané oblasti nejčastěji nalézt.
Jen jeden druh kolibříka však květ v jeho spodní části prohryzne a potom z boku nasává nektar. K pití nektarů z květů si pomáhají také jazykem. Ten mohou velice daleko vysunout. Jazyk je pak na konci vidličnatě rozdělený do dvou částí. Zde, v této části jazyka se nacházejí tisíce drobounkých kapilár, které napomáhají vysávání nektaru.